Igor z Dobruské stáje

Bláznivý  duben. A nemyslím tím jen počasí, kdy se vystřídaly snad všechna čtyři období. Užívám si radost, vnuk Janík si vyplaval na mistrovství České republiky MPS čtyři medaile,

      2x stříbro a 2x    bronz        

ale i starost. Starost, co z počátku vypadala jako radost. Igorek je  pohodovější (ale to byl vždy), poslušnější a hlavně klidnější, třeba už dospěl. Také už se nedožaduje krmení 3x denně, občas vynechá i ranní krmení. Jenom by mě zajímalo, proč stále přivírá levé oko? Nebo ho má nějaké menší? Jdeme na očkování, tak se zeptám. A domů jedu pěkně rozklepaná. "Něco tam je, buď tam má něco vraženého nebo vřídek, takhle se to nedá jednoznačně určit". Týden 3x denně mastičku do oka a za týden kontrola. A už tu jsou chmurné myšlenky, i Benýšek se zklidnil a únava se přičítala věku a bylo to jinak.

Poprvé Igi zvědavě přiběhl, podruhé přišel na povel, potřetí zůstal stát a pak už to bylo kdo z koho. Jak jsem sáhla na krabičku, Igor odcházel, kam nejdále to šlo, nabízené pamlsky odmítal. Pak už stačilo říci "tak ještě očičko, nebo mastičku" a pes nebyl v dosahu. Naštěstí vždy chápal,že to prostě být musí a když už jsem ho "dostihla", držel. On je vůbec trpělivý a nechá se sebou manipulovat.

Po týdnu kontrola a pozvání na pondělí, uspání a pod mikroskopem kontrola a vyndání cizího tělesa. Nohy se mi klepaly až na zastávku autobusu. Poslouchám utěšující - to bude dobré-, tak nevím, proč mám to kamení kolem žaludku. Bude to dobré, bude to dobré....tak nám zítra držte všechny palce

Tak vše hotovo, Igor se rozhodl,že se jen tak uspat nedá, bůhví o co by mohl zatím přijít! Ale vyšším a vyšším dávkám prostě podlehnout musel, dlouho alespoň střihal ušima a mrkal,když už ho tělo neposlouchalo, ale nakonec usnul. V rohovce měl vraženou mrňavou osinu z nějaké trávy či co. Prostě je to venku a tak díky paní doktorce může zase lítat skrz kdejaký bordel.

Ještě se vrátím k víkendu, před odjezdem z Liberce, jsme se zastavili v obchoďáku a trénovali jsme jízdu po jezdících schodech, dolů s váháním, ale nahoru v pohodě, jen se mu zdálo,že jedeme pomalu a chtěl vybíhat dopředu. Tak jupí, další dovednost!