Igor z Dobruské stáje

Dlouho jsem se ke psaní nedostala, nemáme za sebou zrovna hezké období. Na jaře jsme plánovali , že nastoupíme 2-3 zkoušky a nakonec jsme nebyli ani na jedněch. Zčásti je na vině můj zdravotní stav, ale hlavně jsme měli pokažené léto, protože Igora pokousal pes. Moc jsem se těšila na tábor se záchranáři. Měla jsem v plánu doladit výcvik na záchranářské zkoušky a jak na ZZZ, tak na RH-E se přihlásit. Také jsem se těšila na úžasnou partu , která se tam každý rok schází. Člověk se nemá moc těšit... Před zahájením tábora jsme se potkali s howavartem. Přiběhl z poza auta a postavil se nad klidně stojícího Igora, ten skopil hlavu i ocas a stál. Paní od hovíka říká - on nic neudělá, má malé pejsky rád! než jsem stačila říct, že to je ale dost výhružný postoj, měl Igora v zubech. Než se nám podařilo Igiho uvolnit, škubala panička hovíkem a tím paradoxně ublížila Igimu ještě více. Měl odtržené podkoží po celém boku. Na veterině mi řekli, že měl velké štěstí,  zuby sklouzly po žebrech a má poškozené jen měkké části.  ATB, homeopatika a 2x denně výplachy vzniklé dutiny a hlavně klid, klid a zase klid. Jo, jo , první den to šlo, byl trochu v šoku a pod injekcemi, ale pak udržet foxíka v klidu, znamenalo být v klidu s ním. Tak místo tábora, plavání a běhání po lese , jsme trávili čas na gauči. Krátké procházky na krátkém vodítku byl jediný povolený pohyb celý dlouhý měsíc. A bylo po zkouškách, i kdyby zůstal volný termín, měli jsme ještě nedoladěné některé cviky. A to ,po měsíci klidu, nešlo. Igor se choval jak utržený ze řetězu, měl velkou radost,že má zas možnost lítat a poslušnost se mu k tomu vůbec, ale vůbec nehodila. Začal vyjíždět na psy a do dneška s tím bojuji a ještě asi dlouho budu.

Další komplikací je kočka. Nastěhovala se k nám s páníčkem na přechodnou dobu (doufám 2 - 3 měsíce) a Igor to nemůže zkousnout. Tedy nejradši by ji asi zakousl, možná si ji jen přidržel, aby mu neutekla, ale zkoušet to už nebudeme. Laurinka by se s ním i kamarádila, ale držet se za kůži nenechá. Tak žije kočka v ložnici, Igor ve zbytku bytu a část dne, někdy bohužel i noci, tráví dorážením na dveře a kňouráním. To pak putuje zavřít do kuchyně. Jsou to nervy pro všechny zúčastněné.  Prostě zkoušky se odkládají na příští rok. Jinak , zlatíčko moje, jezdí 2x v týdnu za handykepovanými dětmi a je naprosto úžasný při polohování. Však si to také o prázdninách důkladně trénoval