vzpomínám na naše začátky
Ve starých mailech jsem našla i tento:
.......opět se mi uloupl kamínek ze srdce, když jsem četla vaše výchovné procházky.(Ještě tam pořádný balvan je) Mám spoustu přátel, ale převážná většina jsou majitelé ovčáků a borderek. Od nich pak slýchám - prosím tě, vždy jsi měla psy vycvičené, co je tohle ? A podobně, když s tím přišla i moje dcera, začala jsem zpytovat svědomí. Je fakt, že jsem samým teskněním po Benýškovi, Igora nijak nevychovávala a užívala si dosyta mazlení s malým psem , tak jsem asi něco prošvihla.Ale není pravda, že by si mohl vždy dělat ,co on chce. Jenomže , stejně jako váš, neustále svádí bitvy o "území". Náš největší problém, tedy to, co mě nejvíce vadí, je štěkání. Prý ho musím donutit ,aby zmlkl, no přiznám se ,že nevím jak. Pokud utečeme od zajímavého objektu, zmlkne, ale při pokusu vrátit se ,to začne znovu. Fakt je, že ovčák velice rychle pochopil, že když se nebude chovat, jak já chci, tak něco nedostane, nebo někam nepůjde. Na Igiho to zkusím 10x a druhý den znovu a stejně při stejné příležitosti šílí. Jeho vyhrané bitvy jsou o jeho vytrvalosti a neskonalé tvrdohlavosti, ale jak řekl můj syn po vycházce s Igim, který se snažil dostat ke psovi a když nemohl, začal štěkat a zmítat se na vodítku a já se zeptala- nenapadlo tě ho praštit? To mě napadlo, ale když se na mě podíval..uhoď ho, mrňouse.-
Doma je to samozřejmě mazlivé zlatíčko, zatím nemá potřebu se rvát, chce ale ke každému psovi a když nemůže , vyvádí tak, že kdo ho nezná musí mít dojem,že je to krvelačná šelma. Tím, že mí známí mají většinou velké psy a chodíme mezi záchranáře ,kde je malých taky málo, se nebojí nikoho a nadšeně se ke všem žene. Doufám, že se rvaním nezačne, je mu 16 měsíců.
Venku chodíme na vodítku, v lese na šňůře, kterou( když mám pocit, že nic živého kolem není ) občas pouštím z ruky. To na povel přiběhne.Jakmile je někdo na dohled, zavolám - Ke mně- někdy bez, někdy se škubnutím ke mně docouvá, aniž by objekt svého zájmu pustil z očí a samozřejmě alespoň poštěkává. Na tréninku běhá bez šňůry a asi u vědomí odpovědnosti, přivolání i v lese funguje.Tam pracuje s obrovským nadšením, tak jsme se na srpen přihlásili na zkoušky.... Je to lepší, je to stále lepší- to je takové moje heslo.
Ráda čtu vaše stránky, mohu si říkat, nejsem v tom sama. Prostě foxíci jsou bojovníci a asi nejen s liškami. Hodně radosti z vašich zlatíček a těším se na další povídání
Občas vypadá,že by se rval, kdybych ho pustila z vodítka a stále umí couvat
a odpověď Dobrý večer,
kdo neměl psa problémáře, neví, jakét o je psa problémáře vychovat. Foxlíci jsou vyšlechtění k vlastnímu rozhodování narozdíl od ovčáků a borderek. Dokonce si myslím, že od nich nelze vyžadovat tu samou práci jako od pracovních plemen typu NO. Oni na to prostě nejsou. Ovčák čeká na váš povel, zatímco foxl to vymyslí sám a taky si to sám udělá. S charakteristikou plemene je spojeno taky to štěkání. U foxlů se štěkání cení - hlásí stopu a je typické pro teriéry, že jsou mnohem temperamentnější než ostatní plemena a jedním ze způsobů, kterým se z nich přebytek energie dostává ven je štěkání.
Podle mého názoru nutit foxla nejde. Buďto na něj budete tlačit (a foxl vydrží mnohem MNOHEM víc než NO, BO nebo BOC) až ho zlomíte a to není radost pro nikoho nebo se vám zasekne a nehnete s ním a zase se dostaneme k tomu lámání. Nedělejte to prosím. Pokud se opravdu chcete věnovat záchranařině (ale nemyslím si, že foxl je na to vhodný pes), počkejte, až se zklidní.To přichází tak na čtvrtém roce a ani potom to nebude tak snadný jako s ovčákem. S tím souvisí i to bití. Neříkám, že moji psi ji nikdy nedostanou a víte co? Nikam to nevede. Opravdu. Jenom si tím podrážím vlastní nohy a u Artýska je každý takový moje zaváhání po zásluze potrestáno:o).
Určete si zatím cíle, který nemají s klasickou záchranařinou nic společného. Když pes na něco řve, naučte se odvádět jeho pozornost. Ňamičkou, hračkou..., nervěte ho vodítkem. Podle toho, co píšete, máte foxlíka skvělýho - nerve se (a pravděpodobně už nezačne, foxlové tohle období mají od 10. měsíce), neutíká. Myslím, že víc toho zatím chtít ani nemůžete. Při přivolání musíte být zajímavější než okolí, aby foxl radostně dorazil a nikdy si netřepte pusu. Pokud voláte, musíte mít jistotu, že splnění povelu dokážete zajistit - třeba tou šňůrou, ale ne ho dovláčet, jenom na šňůru jemně upozornit, případně mu s tou ňamkou zamávejte před nosem a doveďte si ho. Není to po ovčácku (kynologicku), ale na foxly po ovčácku nefunguje!!! Naučit Artýska převést pozornost od objektu jeho zájmu mi trvalo DVA! roky!!!
A prosím, najděte si s foxlem vlastní cestu, protože cesta vyšlapaná majiteli borderek a NO s foxlem nevede k cíli a tam kde stačí na borderu zařvat, musíte s foxlem situaci předejít, protože foxlovo rozhodnutí vyvrátit nelze.
Omlouvám se za ty kvanta nevyžádaných rad, ale prostě jsem to musela napsat. Kdybyste toho měla někdy fakt nad hlavu, přijeďte se podívat na kurzy Podještědský smečky nebo zase napište. Ráda se podělím o všechny naše prohry i výhry a pokud budu umět, poradím, co se psem, kterej má opravdu vlastní rozhodování postavený nade vše.
Hromady trpělivosti a nervy ze železa. Držíme pěsti.
Musím říct,že už se mi občas podaří být zajímavější než okolí