Igor z Dobruské stáje

Moc jsme toho v těchto mrazech nenatrénovali. Igor by třeba lecos zvládl, ale já nikoli, dokonce jsme kvůli mrazu vynechali i Psolu. O to víc jsem se těšila na víkend v Koberovech. Dobrá parta, jídlo , pití, teplíčko v domě, co víc si člověk může přát. Ale sešli jsme se kvůli výcviku, tak hurá do lesa. Karol s Gabčou nemají psy, tak budou figuranti! Obě ochotně zapadly do lesa a trpělivě čekaly než je hafani našli. Mráz stoupal, čekala nás údajně letošní nejmrazivější noc, tak rychle zpět domů. Nám, nám bylo hej, běháním z kopce do kopce jsme se docela zahřáli, jen děvčata byla promrzlá i přes deky, karimatky a teplé oblečení. Večer se vydařil, domácí Atty ve svém kotci, Gerinka s Igorem na pelíšku a my u Gabčiných fotek z výletu do Ameriky.  

Ráno vydatně posnídáme a před jedenáctou vyrážíme trénovat !! Ráno (jak pro koho ráno) jsme posnídali a jak Milan předvídal, zamrzla nafta. Čekalo se na sluníčko, pak pomohla Eta vira a hodiny se posunuly k poledni. Uděláme si vycházku, psi se proběhnou, my ještě lecos probereme. Všichni jsou pro ,tak vyrážíme na Sušky.

Krásná procházka, sluníčko svítí, výhled do kraje , nic nekazí pohodu nedělního odpoledne...Tedy až do chvíle , kdy se Igor rozhodl pro jinou cestu. Jdeme po hřebeni, cestička pro jednoho,  psi pobíhají, a najednou se Igi rozeběhne k převisu, pod kterým je vidět desítky metrů hluboký sráz. Stoprocentní přivolání nemáme, ale v místech, kde jsou známí psi a lidé , většinou funguje. Zřejmě mé volání znělo spíš jako volání o pomoc. Igor se otočil, vrátil se pár metrů, zjistil, že žiju a nic mě neohrožuje a pokračoval zpět k převisu, tedy přes převis dolů.

Štronzo !!! Všichni stojí ,koukají na mě.... ticho...

.......po nějaké době jsem se snažila o kousek přiblížit blíž ke kraji - vidíš ho? Vidím pohyb a už vidím, zhruba o tři metry níž, Igora, jak se hrabe sněhem na plošince, za kterou sešup pokračoval....Vše dobře dopadlo, jen Igor na volně pobíhající psy koukal z vodítka. Co ho tam tak táhlo, nevím a neměla jsem v úmyslu to zjišťovat a Igora následovat.. Na zpáteční cestě jsme v jednom místě házeli psům kuličky dolů po svahu, Igorek byl velice opatrný, neskákal, ale pečlivě si hledal cestičku pro sestup. Že by se přeci jen poučil?....