Igor z Dobruské stáje

20.5.2012                                                                                                                                                                Ve čtrvtek jsme jeli na stopy, svezla nás Sherynka s Gerou a  holčičkama (samozřejmě pánička a maminka). Louka hrozná, to Igi snad ani v životě neviděl, natož aby čuchal. Lopuchy, bodláky, trsy velkých listů, vysoká tráva, pampelišky, holá místa, nízká tráva - prostě od každého něco. První stopa - zase mu to kazím, nedělám, co mám nařízeno, šetřím pamlsky a škubu šňůrou. No šetřím , to je pravda, ale škube Igor se mnou, ne naopak. Druhá stopa, moje fiasko. Dostatek pamlsků= Igor jde pomalu a neškube šňůrou, krásně postupujeme a co to co to ? Najednou začne odbočovat do prava. 3x ,opravdu 3x jsem ho vrátila a s důrazným stopa posílala dál. Po třetí jsem se otočila a volám na Standu - co s ním mám dělat, stále se tam vrací? Standa - úplně klidně - nech ho jít, nemáš tam náhodou lom? A něco si brumlá pod vousy, nerozumím, ale nic lichotivého to určitě není... No jasně lom...ale já opět zapoměla , u které pampelišky zahýbáme, promiň Igorku. Ještě,že foxí vytrvalost zvítězila a nedal se. Jestli se dívá Benýšek z poza duhového mostu , jistě si říká - kamaráde, s tou si ještě užiješ. Musíš se starat sám, ta zabloudí i na čisté rovině. - Benýšek byl šikulka a vždy mě na konec stopy dovedl a všechny předměty našel. Budu Igimu věřit a nechám ho jít (stejně si po pár minutách nepamatuji ani začátek).                                                                                                             V sobotu jsem Igimu šlápla stopu na vycházce na Maxově, jdem se projít ať má časový odstup, z plánovaných 20 minut bylo 40, ale šikulku to nerozhodilo. Stopičku krásně udělal. ( měla jsem výrazné orientační body, tak to vím).

Dnes jsme se na Psole domlouvali co dál, jsme ve skupině přípravy na ZPU1 a hned jsme se se Sherynkou hlásili na ZMMP a třeba i ZZO. Prostě jsme po úspěšné minulé neděli natěšení na další mety. Domluvili jsme se , že nejsou mezi těmi zkouškami až tak velké rozdíly v poslušnosti, tak se budeme muset zaměřit na speciální cviky, které jsou občas dost obtížné pro takové Igorky - magorky. Dnes, vedro na padnutí, tak jsme seděli ve stínu a cvičil vždy jeden. Igor neustále na špičkách , poskakoval, štěkal a dožadoval se pracovat s každým, nejvíc ,když došlo na aporty. Ke všemu, musel ještě ty své, půjčit doze Frankovi a bordrerce Lakynce. Každému Standa něco pochválil, něco zkritizoval a něco poradil. Všichni dostali úkol na doma, my -drrrž a půůsť- a lehni za pochodu. Igorovi ani mě se příliš za stadionu nechtělo, tak jsme se přidali k začátečníkům agiliťákům. Když Igiho zrovna nelákal Olinčin westík Bertík, běhal docela pěkně, vzpomněl si i na slalom. Trochu problém nám dělal tunel s plachtou - kam nevidím, tam nelezu, tak nějak si to Igi myslel. Ale poslední pokus, když ho nalákám zdvižením plachty, už byl slušný, tak zas příště.

Příští týden máme v plánu úterý plochy se záchranáři, čtvrtek  ráno zoorehabilitaci , odpoledne stopy v rámci přípravy na ZPU.V sobotu přidám stopy individuální, měli bychom jít ještě v úterý ráno, ale to tento týden nestíhám a v neděli plochou dráhu zase ZPU, možná agility. a denně domácí úkol. Ještě,že jsem důchodce, kdy já bych stíhala chodit do práce....